Nejčastější příčinou PTSD je neočekávané úmrtí blízké osoby,¹ ačkoli existuje mnoho dalších příčin, např. sexuální násilí, válka, fyzický nátlak, přírodní katastrofa nebo dopravní nehoda.² U postižené osoby se PTSD může vyvinout po osobním zážitku nebo pokud byl dotyčný přímým svědkem události, případně pokud trauma postihne blízkého příbuzného nebo někoho z přátel.²

PTSD je závažným a nedostatečně léčeným stavem, který může nastat kdykoli v průběhu života. Může mít negativní dopad na mnoho sociálních a ekonomických aspektů života postižených.^2-4

Příznaky PTSD lze uspořádat do čtyř hlavních kategorií.⁵

• Znovuprožívání traumatu – neodbytné vzpomínky, noční můry, flashbacky.

• Vyhýbací manévry – potlačování myšlenek, pocitů, vyhýbání se objektům, lidem nebo místům, které mají spojitost s traumatem.

• Negativní myšlenky a emoce – zvýšeně negativní smýšlení o sobě nebo o světě, pocit studu nebo viny, potlačené emoce, pocit odcizení, problémy vzpomenout si na podrobnosti traumatické události.

• Změny vzrušivosti a emoční odpovědi – podrážděnost, stav zvýšené bdělosti, bezohledné chování, poruchy spánku, potíže se soustředěním. 

Příznaky se u jednotlivých osob liší. Někteří zažívají převážně příznaky z jednoho okruhu, jiní naopak kombinaci příznaků.² Načasování výskytu příznaků je různé, u většiny se projeví příznaky bezprostředně po události,³ u jiných se zpožděním několika měsíců i roků.²

Celosvětově zažije většina lidí (70 %) nějakou traumatickou událost během svého života.⁶ Zatímco většina lidí vystavených traumatu ho zpracuje normálně, přibližně u 5,6 % lidí se vyvine PTSD.³ To odpovídá údaji, že asi 3,9 % populace zažije někdy v průběhu života PTSD.³ Výskyt je více než dvojnásobný u žen v porovnání s muži. Porucha je častější v zemích s vyšším příjmem v porovnání se zeměmi s nízkým příjmem.³ Výskyt je vyšší u válečných veteránů a osob, které se profesně setkávají s traumaty (policie, hasiči, zdravotníci na urgentním příjmu).²

Někteří lidé se z PTSD zotaví rychle, jiní mohou mít příznaky řadu let.² PTSD může mít negativní dopady v mnoha oblastech života včetně intimních vztahů, přátelství, sociálních aktivit, rodičovství, v otázce financí, při práci a učení.⁴

Globální průzkum provedený organizací WHO zjistil, že lidé s touto poruchou ztratí průměrně 15 dní ročně následkem této nemoci, kdy chybí v práci nebo se nemohou věnovat jiné činnosti.⁷ To může vést k vysokým nákladům. U starších osob se mohou příznaky projevit současně se zhoršujícím se zdravím, při úbytku kognitivních schopností, v sociální izolaci, čímž se zvýší zátěž touto nemocí.²

Člověk, který má sám nebo jeho nejbližší podezření, že jeho příznaky by mohly znamenat PTSD, by měl vyhledat pomoc a radu lékaře. PTSD se diagnostikuje na základě rozhovoru lékaře s pacientem nebo s rodiči malých dětí.²

Příznaky PTSD jsou často podobné jako u jiných poruch (deprese) a mohou vést k nesprávné diagnóze.⁸ Klíčovým rozlišovacím znakem PTSD a deprese je, že při PTSD předchází expozice traumatu.²

Léčba PTSD obvykle obnáší psychoterapeutický přístup – uplatňuje se specifická behaviorální terapie a profesionální emocionální podpora, případně farmakoterapie.⁹ Rozbor globálních údajů zjistil, že léčbu vyhledá jen méně než polovina postižených.³ Opožděné zahájení léčby může mít za následek horší odezvu na léčbu.¹⁰ Pro lidi trpící PTSD je časná diagnóza a léčba velmi důležitá.